nejkrásnější vánoce

2019 | 12 | 06

Bylo mi čtrnáct a nějaký čas před Vánocemi jsem utekl ze školy, abych unikl písemce z matiky… schoval jsem se do kina Jalta na dopolední promítání, jak jsem se domníval podle názvu  filmu – na nějakou budovatelskou blbost, na kterou nikdo nepůjde a tudíž mě tam nikdo nebude hledat. Film se jmenoval Perný den a Beatles v to dopoledne změnili priority mého předpubertálního života. Do té doby mě zajímal jen Vinnetou a hokej.

Nevěděl jsem tenkrát, co si od Ježíška mám přát… Nějaký atribut apačského života – čelenku, kolt, dýku? Nebo hokejovou helmu? Nebo rukavice? A nebo nějakou gramodesku Beatles? Západní desky se sehnat téměř nedaly a byly velmi drahé… Nevěděl jsem a byl jsem rozpačitý, že jsem nevěděl.  Že dárky nenosí Ježíšek, ale rodiče (a ti zrovna při penězích delší dobu nebyli) mi prozradil tatínek už když jsem byl malý, ale na radosti z dárků to nic neměnilo.

Nastal Štědrý den, večeře a zvonění tajného zvonečku. Šel jsem ke stromečku zdaleka ne tak dychtivě jako kdykoliv předtím…

Prskavky a svíčky osvítily nejprve sněhobílou hokejovou – opravdickou – helmu položenou na krásné značkové hokejce. Zachvátila mě nesmírná radost! Když jsem  bral do ruky hokejku, všiml jsem si knihy barevných fotografií ze všech filmů Vinnetoua! Přiklekl jsem si a knihu otevřel… Vinnetou, Ribana, Nšo či… Pak si tatínek jakoby vzpomněl a ze skříně vytáhl schválně zapomentý dárek – magnetofon Sonet duo! To nebyl Vánoce, to byl sen.

Klečel jsem mezi dárky a přes slzy jsem viděl, jak maminka opřela hlavu tatínkovi o rameno a jak se na sebe krásně a šťastně usmáli.

To jsem ještě nevěděl, že nejkrásnější dárek k Vánocům byl tenhle pohled…