Pages Menu
Categories Menu

Posted by on Bře 17, 2018 in Blog | 0 comments

Přátelé, co jsem potkal… Gilbert Bécaud

Přátelé, co jsem potkal… Gilbert Bécaud

 

Krátce poté, co jsem zjistil, že mým osudem jsou Beatles a bigbít, Woodstock a hippies, květované kalhoty a dlouhé vlasy, mě v nějakém hudebním recitálu černobílé televize zaujal pán v tmavém obleku. Nezpíval anglicky, ale francouzsky, neměl dlouhé, ale krátké vlasy a doprovázely ho nikoliv elektrické kytary, ale orchestr s dechy a smyčci.

            Přesto jsem se posadil do křesla a poslouchal. Byl jsem jako uhranutý. Pán měl naléhavý pohled a ještě naléhavější hlas. Z žánru francouzského šansonu jsem měl tušení o Edith Piaf, Jacquesovi Brelovi a tohle bylo něco nového.

            Koukal jsem na televizi a najednou mě přepadla puberťácká lítost. Naší vlastí rejdily sovětské tanky, to co se zdálo, že má smysl bylo potlačeno a přítomnost se zkroutila dílem v minulost a částečně se svazovala v budoucnost.

            A teď tu zpíval pán v obleku, já mu nerozumněl ani slovo, ale fascinoval mě jeho smutek v hlase a stesk v melodii natolik, že jsem přímo fyzicky cítil, že jsem se zastavil, že se čas na chvíli zastavil, abych si mohl uvědomit, co všechno končí a že začíná něco, co asi nebude příliš krásné.

            Tu píseň, která na mě tolik zapůsobila se mi vryla do paměti. A po létech jsem ji dokonce  identifikoval – Le Bain De Minnuit… tolik na mě zapůsobila, že jsem si ji zapamatoval i po jediném poslechu.

            Po dlouhých desetiletích, někdy v době prvního natáčení v moskevském Peredělkinu, jsem natočil CD písní a šansonů. Byly na něm moje písně, balady B.Okudžavy a taky dvě písně G.Bécauda. Jednou z nich byla pochopitelně Le Bain de Minnuit

            Text k ní mě hodně potrápil. Přesněji řečeno to, že jsem měsíce nemohl dosáhnout ani na  jeho námět. A pak jsem jej napsal na jeden zátah, z jediného okamžitého nápadu…

            Jel jsem autem do Ostravy. V příšeří podzimního podvečera, v teskné šedi mlhy válející se nad polem jako v Tarkovského filmu jsem se zastavil a vystoupil z vozu do zablácené cesty vedoucí k lesíku… snad se jednou zastaví čas, abych se mohl obrátit zpět ke svým přátelům a vypovědět jim všechno, co jsem nestačil, na co nebyl čas… snad bude síla a šance odpouštět a odpustit…

            Tohle zastavení bylo něco úžasného. Opravdu se mi zastavil čas… celý text mi sám od sebe vyskládal slova, kerá jsem napsal a později téměř bez změny použil k Bécaudovy melodii.

            A teď mi dovolte skok v čase směrem vpřed.

            Sedíme v centru Paříže,  pod obrovským hranatým betonovým obloukem, pod kterým pořádal své koncerty Jarré. Jsme rozvaleni na schodech, lámeme si dlouhý bílý chleba a sýr a zapíjíme to červeným Bordeaux. Září červnové slunce roku devadesát pět.  Točil jsem tenkrát jednotlivé filmy o osobnostech evropské autorské písně a toužil jsem natočit jeden z dílů s Gilbertem Bécauudem. Ovšem setkat se s ním se zdálo téměř nemožné.           

            Jednomu z nás zazvonil mobilní telefon.

            Pan bankéř a manažer Charles Marouani osobně vyřizuje, že nás pan Bécaud zve k sobě na jachtu Aran zakotvenou na řece Saině poblíž Boulognského lesa. Že to, jestli se mnou pan Bécaud natočí dokumentární film do cyklu Básníci Evropy rozhodně mistr francouzského šansonu sám.

            Během bláznivé jízdy, běhen které jsme porušili hned několik dopravních předpisů, jsem se nevyhnul  představě, jak nás asi přijme, jaký asi slavný šansoniér bude.

            A byl skvělý! Starší prošedivělý pán v bílém triku a v bílých kalhotách měl v sobě od podívání onu energii 100.000 voltů, co ho tolik proslavila. Posadil nás do bílé sedačky a sám se posadil naproti nám na zem vedle korpusu skleněného klavíru.

            Kdosi mi jednou poradil, že tyhle hvězdy světového formáty si potrpí na osobní dárky.          Podával jsem panu Bécaudovi svoje nedávno vyšlé CD šansonů. Ve chvíli, kdy po něm natáhl ruku mi prolétlo hlavou, že jsou na CD dvě mnou přetextované Bécaudovy písně. A že právě on je pověstný tím, že velice nerad dává souhlas k přebásnění, či – nedej Bože – k přetextování svých písní! A já mu podával CD  s hned dvěma  jeho písněmi bez jakéhokoliv jeho povědomí, natož  souhlasu!

            Pan Bécaud si prohlížel moje CD docela potěšeně. Když si na zadní straně pročítal jeho obsah, přiznám, že jsem trochu trnul.

            „C’est moi!“ zvolal najednou a podíval se na mě. No, měl pravdu. Na CD byly jeho dvě písně.

            Něco se ptal, já nechápavě pokrčil rameny. Pokynul mi, abych se za ním posadil na koberec. Ukazoval prstem na název písně označené jeho jménem.

            „Quelle est cette chanson?“ zeptal se, „Sastaveny, sastaveny… ce que cela signifie?“

            Pochopil jsem, že se ptá na název písně… Byl jsem tak vylekaný, že jsem si na originální název nemohl vzpomenout…

            „Qu’est-ce que les paroles de la chanson?“ vyptával se pan Bécaud dál.

            Na pomoc mi přispěchala překladatelka.

            Přeříkal jsem celý text  verš po verši od začátku do konce a překladatelka překládala.. Gibért Bécaud pozorně naslouchal. 

            „Quelle est cette chanson?“ zeptal se pak znova. A když jsem si stále nemohl vzpomenout, řekl – „Chanter!“

            Začal jsem zpívat, pochopitelně  česky. Slovutný šansoniér se rozzářil a přidal se ve své mateřštině. Tedy, nezpíval jsem já s Bécaudem, ale ZPÍVAL BÉCAUD SE MNOU !!

            „C’est Le Bain de Minnuit!“ Zvolal o objal mě kolem ramen. Pochválil můj text tolik, že se ostýchám jeho slova opakovat. Nechal si přeložit ještě název písně – Zastavení –  Sastavený …  Arrêter…

            Když jsme vycházeli  z lodě ven, stál pod příkrými schody zamával na rozloučenou a když jsme mizeli z dohledu, tak ještě zavolal „Dávejte tam venku na sebe pozor!“

            S Gilbertem Bécaudem jsem film nikdy nenatočil, jakkoliv mistr 100.000 volt s natáčením souhlasil. Krátce po naší návštěvě onemocněl rakovinou. Moje návštěva a epizodka s cédéčkem bylo jen krátké zastavení…

V pátek 23.3. v 19.00 to začne… V krásném přízemním sále s dřevem obloženém ochoze vily Lew Beer se prvně setkám s diváky, kterým budu – podle jejich přání – povídat o filmech, které jsem natočil se světovými hvězdami pop music, či rocku. Byla řeč o Jethro Tull, G.Bécaudovi, J.Nohavicovi, E.Burdonovi a Animals, J.Gréco, J.Suchém atd.
V závěru pak jeden z vybraných filmů promítneme. Jsem zvědav a těším se.

 

 

Líbí se Vám tyto stránky? Po zadání e-mailu Vám budeme pravidelně zasílat novinky na těchto stránkách:

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *