Pages Menu
Categories Menu

Posted by on Dub 27, 2018 in Blog | 0 comments

Přátelé, co jsem potkal… Ian Anderson

Přátelé, co jsem potkal… Ian Anderson

           

Motali jsme se obloženi kufry s kamerami a aparaturou s malým televizním štábem k brněnské sportovní hale Rondo. Tři kamery, zvuk, produkční a já. Na obřím jevišti na dvě desítky techniků chystaly scénu pro koncert jedné z nejslavnějších rockových kapel všech dob.

            Neboť nejen Beatles živ je člověk.

            Velkým objevem krátce po liverpoolské čtveřici  v samém konci 60. let byli Jethro Tull. Úžasný boverák v somráckém kabátě s ďábelsky rozcuchanými vlasy a zběsilou hrou na příční flétnu Ian Anderson!  Už první překlady textů jeho písní dávaly tušit, že jedním z velkých zjevů nejen hudby, ale i poezie.

            Vedle Beatles jedině Jethro Tull! Ano, takhle jsem byl vyhraněnej a radikální. Naštěstí ale zanedlouho přibyly další a další kapely, které rozšířily nekompromisní řady těch „tyhle, nebo žádný jiný…“

            Točil jsem televizní cyklus Básníky Evropy. Třináct dokumentů o autorských osobnostech evropské muziky. Za Rusko Bulat Okudžava, za Česko Jiří Suchý, za Irsko Donovan a tak dále.        Za Velkou Británii jsem nemohl oslovit nikoho jiného, než frontmana svých oblíbených Jethro Tull. A mistr rockové flétny, skladatel a textař Ian Anderson odpověděl brzy, stručně a jasně.

            31.5. 1999 před brněnským koncertem v Rondo hale mi krom svolení natočit tři písně z koncertu, dal Ian Anderson na rozhovor rovných deset minut. Natáčení, konverzace, komunikace, vše probíhalo bez náznaku problémů. V deváté minutě našeho rozhovoru jsem měl ještě jednu otázku, ale upozornil jsem IA, že desetiminutový limit asi přetáhneme. Ian Anderson se podíval významně na svou ženu Shoonu a časový limit zrušil. A nejenom to! Následovalo pozvání k němu domů!! I s televizním štábem!

            Na jeho skotském hrabství jsme nakonec točili od rána do večera celé dva dny… a když jsme podvečer po natáčení seděli na vyvýšenině u dřevěného plotu za stolem a popíjeli pivo a klábosili s Ianam Andresonem o ženských napadlo mi, jak moc jsem šťastný člověk!

            V pozdějších letech jsme společně s Ianem a jeho kapelami natočili ještě dva tři dokumenty. Naposledy jsme se měli potkat v roce 2009 před koncertem ve Slavkově u Brna. 

            Ačkoliv jsme měli akreditace, pořadatelé ani nás, ani jiné novináře, či fotografy vpustit nesměli. Čímsi k nepříčetnosti rozzuřený Anderson nekompromisně vyhodil všechny novináře, rádia a dokonce i celý štáb rakouské televize.

            Točili jsme, tedy chtěli jsme točit soukromě, za svoje (nemalé) peníze a tak jsem se nemínil vzdát a šel jsem za „zlým dědkem“ Andersonem ho požádat o rozhovor do mého nového hudebního televizního cyklu Back beat. Potkali jsme se vlastně úplnou náhodou, když nasupeně vyřval a vyhodil pořadatele koncertu pro nějakou nesplněnou podmínku smlouvy.

            Když si povšiml, že stojím opodál, ukázal na mě prstem a řekl – deset minut…

            Při rozhovoru jsem cca v deváté minutě koukl na hodinky. IA se mile usmál a zvedl palec vzhůru… rozhovor trval hodinu a půl …

 

Líbí se Vám tyto stránky? Po zadání e-mailu Vám budeme pravidelně zasílat novinky na těchto stránkách:

Přidejte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *